LUCIE: “Nebudu na tebe zlej - Tak klidně za mě se vdej - Ruce mi řetězy svaž - Dotáhni až před oltář - Láska je permisivní - Tak my dva perem se v ní - A sex je restriktivní - Já nejsem submisivní - Takhle to má bejt - Takhle tě mám rád - Roztáhlas křídla - A ve mně se shlídla...”

STRACH ZE SELHÁNÍ , Z NESCHOPNOSTI, Z BEZMOCNOSTI...

OTÁZKA : Co mám dělat ? Jak z toho ven ?
Vyzkoušel jsem, že potlačované emoce ze mě nečekaně vystřelují jako pružina a ničí okolí, nebo mě úplně paralyzují. Asi žádnou emoci nelze eliminovat vysvětlováním, byť racionálním a sebeinteligentnějším, potlačováním, přeprogramováváním, nebo pseudoadaptací. I strach ze selhání, z neschopnosti a z bezmocnosti jsou emoce. A zatlačit se nedají. Možná, že se jen bojím toho ve mně vevnitř.

Příběhy mužské :

František: "Můžu si pořád dál namlouvat, že v mém životě zvenčí všecko dobře vypadá. Jenže ve mně narůstá neklid vždycky, když mám jít za svým dospělým synem do Intervenčního centra. Roky je pod práškama, má schizofrenii. Pořád si opakuju, že pro něj už nemůžu udělat nic víc. Moje exmanželka má v péči stejně nemocného tátu. Už nepracuju a abych se z toho všeho sám nezbláznil, naučil jsem se hrát na trubku, potkávám rád kamarády z orchestru. Stojí mě ale spoustu sil, abych potlačoval to chladné a tmavé hluboko ve mně, bojím se, že už si budu muset přiznat, že jsem v životě jako muž a táta selhal. Chce se mi plakat a nevím proč. Stydím se."

Jan: "Jakoby všude kolem mě byla jen netečná nenápadná tmavošedá tma, normálně si tady všude sedí, je i ve mně a nic. Nejsem schopnej to změnit. Od mládí hledám, jak to tady všecko je. Na koleji se mi chvíli zdálo, že jsem se toho dotknul, k hospodským diskusím po sportu jsem četl Poselství grálu, cvičil jsem jógu. Jenže mě to brzo začalo omezovat a porozumění světu nikde. Tak jsem se rád oženil. Teď je můj život roky jako z krásnýho filmu, pejsek, maminka, tatínek, děti. Mám slušnou práci, ve volném čase trénuju mladé svěřence. Ale zas nevím, jak dál. Něco důležitýho mně chybí, nevím, kde to hledat, do ničeho se mi už nechce. Potřebuju rozumět, jak to tady všecko je. Je mi smutno, cítím uvnitř sebe bezmoc a jsem z toho pekelně unavenej."

Václav: "Jsem vyřízenej s nervama. Mám tři krásný děti, nejmladší ještě ani nechodí do školy. To je fakt, že jsem doma vylít, myslím, že by se manželka neměla tolik líčit, popíjet a chodit sama za zábavou, když já jsem věčně dřel v práci, aby bylo dost peněz. Chtěl jsem, aby byla s námi doma ráda. Dostal jsem vykázání, ona se klidně baví dál a mně dává ultimata, že se k nim můžu přiblížit, jen když jí dám auto a přepíšu na ni byt. Děti mi předává na chodníku. Jsem úplně bezmocnej. Ženám se už vyhejbám, nevěřím policii ani soudům, pochybuju o kamarádech, asi přestávám věřit i sám sobě. Něco se přece musí stát, takhle to dál nejde, abych tu byl jen proto, aby do mě všichni kopali. Jestli mi někdo nepomůže, abych to nějak pochopil, nejradši bych to tady skončil!"

David: "Skvělý mít dost peněz, můžeme žít bez omezování strachem bezmocných. Advokacie mě pořád dost baví, na politiku už kašlu, poznal jsem to z blízka, jsou to jen bojůvky kdo s koho, a k tomu šílená mediální masáž, to už mě nebaví. Zkusil jsem Ayahuascu, bylo to nějaký čas zajímavý, ale potřebuju jít dál, chci prostě vědět, jak to tady všecko je. Každej chlap potřebuje životu rozumět, aby byl prostě schopnej. To máš jako ty tví milovaní indiáni. Určitě nosili na hlavách peří směřující vzhůru do nebe, aby nalezli to nepochopitelný a zároveň nesmrtelný vedení, ne? Aby byli vždycky schopní činu! Hele a víš něco o tom žabím jedu Bufo alvarius? Není to přitažlivost nebes? Touha nalézt (v sobě) vedení kosmu, abych byl jako muž schopen správné akce ?


ODPOVĚĎ : Co s tím ? Jak z toho ven ?

I strach ze selhání je emoce, stejně jako strach z neschopnosti nebo z bezmocnosti. Proto je lze “zpracovat” jen uvnitř sebe bez nadvlády myšlenek, prožitím a poznáním. Teprve pak nalezneme v SOBĚ svou jin, kreativní nekonečnou tmu (nesmrtelnou ženu). Ženy, se kterými se v životě setkáváme, které nás vyvádějí z pasivity, že nás zajímají, ať už libou přitažlivostí, nebo nepříjemnou provokací, všechny ty ženy jsou zrcadlem části nás samých. Jimi si nastavujeme zrcadlo, abychom mohli porozumět sami sobě, jak my, muži, uvnitř sebe zacházíme se svou podstatou, s naší vnitřní nesmrtelnou citlivostí. Považujeme ji za poctivou, laskavou a obdivuhodnou, nebo spíš za nebezpečnou, proradnou a lstivou? A jak se uvnitř sebe ke své citlivé ženě chováme? Chceme a můžeme ji chránit v sebeúctě s radostí z našeho života? Jako skutečnou ženu mimo nás ?

POJĎ ZAŽÍT TU ZKUŠENOST V BEZPEČÍ KULTIVOVANĚ - KLIKNI ZDE.
Jako autor svého života.

Protože :
Základem pohybu veškerého lidského vývoje v civilizaci je STRACH.
Prapůvodně i mimo civilizaci je člověku PŘIROZENÝ STRACH STATICKÝ, zdravý strach každého jedince o své hmotné - buněčné tělo (dále jen tělo), tzv. pud sebezáchovy. Takový strach člověka přirozeně chrání, aby nedošlo k poškození jeho tělesného obalu, protože bez těla nemůže na Zemi člověk žít ani poznávat, bez těla by nebyl “v realitě projevený”.

Civilizované lidi ale navíc zkouší STRACH NEPŘIROZENÝ, zdánlivě škodlivý. Ten je vymyšlený lidskou psychikou, lidmi tvořený, různými kulturami zneužívaný; ten pro pokračování vývoje lidstva stále sílí a v čase proniká do nejjemnějších rovin. To je STRACH V POHYBU, STRACH Z NEJISTOTY, STRACH Z OHROŽENÍ. Trvá mezi lidmi proto, že ho lidé buď v sobě potlačují, nebo otevřeně mezi sebou šíří. Nejspíš bude mezi lidmi trvat věčně adekvátně úrovni vnitřní zralosti každého člověka. Patologicky rozšířený strach člověka paralyzuje. V obvyklé (“normální”) intenzitě je nepřirozený dynamický strach pro člověka podle úrovně jeho vnitřní zralosti člověka buď výzvou k boji proti druhým lidem (strachu slouží v iluzorním domnění, že strach v sobě může zničit bojem venku), nebo výzvou k vnitřní odevzdanosti vis maior (přeměna sebe - transformace s tušením, že svůj strach citlivě prožije, aby ho uvnitř sebe poznal a tím přeměnil). Platí i pro všechny muže, otce, bojovníky ochranáře všeho druhu. Tak do toho... !

ZPĚT

Aktualizace 01.02.2019