Bezpečí nebo bezpečnost

Líbilo by se mi, kdyby lidé ve světě hmotného nadbytku také před volbami (a ještě více po volbách) mohli být radostnější. Jenže trvání lidské radosti, zdá se mi, je důsledkem svobody a rovnosti.

Také jsem si všimla, že svoboda k člověku přichází z jeho okolí zvenčí, když ta čistá radost, která je prapůvodně rovně v každém člověku uvnitř, není takovou zvenčí přicházející svobodou dušena ani měněna na cosi jiného, často konzumního.

Při svých cestách mezi klienty a soudy totiž hodně jezdím autem. Při těch svých častých cestách autem chtíc nechtíc čtu při silnicích billboardy. Některé mě na chvilku trochu pobaví, některým se podivuji. Některé billboardy na mě působí smutně. Chápu už, že všechny billboardy chtějí být vidět. A tak jedu stovky kilometrů a dívám se.

Dosud jsem ale neuviděla žádný předvolební billboard, ze kterého bych alespoň na okamžíček uvěřila, že by v důsledku voleb a následných činů zvolených kandidátů mohlo být lidem radostněji. Naopak, dlouhá desetiletí svého života zcela neodborně přihlížím veřejným důkazům toho, že politické strany neřídí a nechtějí řídit společnost lidí pro blaho lidstva, nýbrž řídí a chtějí řídit pro růst ekonomických zájmů a vlastní moci. Vakuum mezi voliči a kandidáty klidně roste.

A tak jsem se už v roce 2016 rozhodla přestat moralizovat a uskutečnit čin.

Vypravila jsem se do světa nejtvrdších mužů, kde se zhola racionálně kalí ocel, vypravila jsem se na jakousi konferenci o lokálních ekonomikách do města v průsečíku cest mezi Českem, Moravou, Slovenskem a Polskem. Bez Maďarů ovšem. Jsme přece stále národy Slovanů. Pan Robejšek nás účastníky přivítal slovy, že je rád, že v sále vidí “samé důležité tváře”. Znejistěla jsem. Totiž z učené historie a vlastní neodborné životní zkušenosti vnímám, že obvykle ve společnosti něco měnily právě tváře do té doby nedůležité. Asi proto mně otázka mladičkého moderátora “Jak pánové vidí nebezpečí třetí světové války?” připadala více než nejapná. Jediný Jiří Cienciala měl odvahu ve své odpovědi utrousit poznámku, že podstatu veškerého dění vidí v mezilidských vztazích a ty “nejsou dobré”. Ciencialova poznámka zůstala v racionálním světě konferujících mužů zcela bez odezvy. Mezilidské vztahy asi mezi "důležitými tvářemi” nesouvisí ani s lokálními ekonomikami, ani s třetí světovou. Konečně přítomné (tedy i mě) “uklidnil" v závěrečném bloku Mirek Topolánek svým žoviálním slovním ping pongem s profesním kolegou na téma energetických úspor.

Já nadále, možná naivně a jistě neodborně, nepřestávám čekat na přírodní a přirozenou energii volnou a tak jsem na konferenci do konce už jen přihlížela tomu, jak zkušení a mocní odborníci z těch důležitých tváří, co ještě v sále zbyly, odstranili i poslední zbytky pochybností, že by snad dosud nebyli na svých místech právě ti nejlepší a nejúspěšnější, kteří vědí, jak na to.

Ujela jsem šest stovek kilometrů abych se dozvěděla, že ani tady (apoliticky podle Vilfreda Pareta) není žádná změna žádoucí.

A tak dál jezdím mezi soudy a klienty a často zpomalená stavem nepoužitelných rychlostních komunikacích vídám další a další předvolební billboardy, nebo nyní nově jejich odstraňování. Prý pro naši bezpečnost.

Ve svém každodenním životě se při tom cestování potkávám s různými “nedůležitými tvářemi”, které, mnohdy navzdory svým úspěšným osobním, rodinným i společenskoekonomickým postavením, stále něco lidského cítí a tak se klidně otevřeně vyjadřují, že například trojbarevné státní symboly na billboardech v bující zeleni lemující dálnice se jim vlastně líbí, nebo dokonce, že je uklidňují a pociťují z nich bezpečí klidného domova.

Bezpečnost a bezpečí domova ale nejsou synonyma.

Snažím se proto už nedivit, jako jsem se veskrze neodborně divívala v roce 2016, že to modří už dávno nezjednodušili, nebo proč by nemohl být oranžový kraj řízen jako něčí firma, když by taková firma fungovala poctivě ke spokojenosti všech. A jak se tak snažím už nedivit ničemu, vytanul mi z hloubi na povrch neklid z mojí další neschopnosti - uvěřit tvrzení “důležitých tváří”, že odstraňování billboardů je nutné pro naši bezpečnost.

Ti shora zmínění nedůležití a dosud lidsky cítící se totiž na billboardy i jejich odstraňování dokážou klidně a nezúčastněně usmívat, protože si myslí cosi o prioritách ekonomických zájmů. Řekli mi to. Také se mi svěřili, že oni se takových prioritních ekonomických zájmů účastnit nechtějí. Prý by je taková spoluúčast připravila o sebeúctu, o osobní svobodu a radost ze života. Waaaw!

Viktorka Automediace®, 11.10.2017