Prostota a exotika

Zase se mi podařilo na čas utéct z velkoměsta a projít se trávou.

A vidím, v naší zahradě v takzvané Horní Dolní, prostě pod hrušní, kousek vedle sousedova početného stáda Evropou dotovaných ovcí, vypučela tahle exotická rostlina. Podle slovníku cizích slov znamená výraz exotický - neobvyklý a proto nápadný, výstřední, vybočující z (exo = mimo, vně), cizokrajný.

Tahle naše rostlina podle odborníků botaniků pochází z Austrálie, podle nás prostých vypadá divně a nepříjemně páchne, je tedy exotická. Jenže, jak si tak klidně sama vyrostla v Horní Dolní pod hrušní, je jistě také rostlinou prostou. Slovo prostý má totiž podle slovníku mnoho pro tenhle případ použitelných synonym - bezelstný, základní, obyčejný, jednoduchý, běžný, pouhý, nestrojený, skromný, řadový, všední a řadu dalších. Rostlina je tedy exotická, protože australská, ale také prostá, protože obyčejně a zničehonic si vyrostla u nás doma.

Populární a celoživotní praxí zkušený psychiatr, MUDr. Radkin Honzák, pro iDnes dne 10.7.2017 kromě jiného řekl: “Zkrátka je tu daleko více věcí nepoznaných než těch poznaných. Profesor Ronald Melzack (proslulý kanadský psycholog, pozn. red. iDnes) na vlastní oči viděl v Indii, jak vylosovali mladého muže jako představitele boha žehnajícího úrodě. Pod trapézové svaly mu zabodli železné háky, za které ho zavěsili na velký jeřáb, a on na něm objížděl úrodu a žehnal ji. Když ho odšpendlili, posypali mu rány dřevěným popelem a on se do týdne zhojil bez jakýchkoli komplikací. I tohle organismus dokáže. Moduluje bolest tak, že se vyplaví dostatek látek, které signál bolesti nepustí do mozku. Jenže čím více máme různých civilizačních vymožeností, tím méně těchto svých schopností využíváme.”

Prostě se už nedivíme, že pan doktor Honzák oplývá ve svém úctyhodném věku nepřehlédnutelně neobvyklou (exotickou) dávkou čilosti a chuti do života, když neúnavně šíří vědecké informace, jistě přímo exotické, mezi nás, prostou populaci. Povznáší vědou nás prosté lidi.

Načerpala jsem tedy v přírodě sílu vrátit se do výdělečného procesu do Prahy. Odpočatá prostě a dosyta, takže příležitost k dalšímu růstu mé vnitřní exotiky se objevila hned ve všednodenní praxi. Mé domény a weby se totiž nečekaně náhle začaly zobrazovat jako nedostupné. Jako zákazník renomované firmy Web4 Y s.r.o. jsem byla nucená telefonovat o pomoc nabízenou touto firmou pro zákazníky 24 hodin denně a nahrávanou na zvukový záznam. Pro zkvalitňování služeb, pochopitelně. Tak jsem okusila, že v téhle Web4 Y po nocích sedává u telefonu také jeden obhroublý technik, údajně odborník k poskytování non-stop pomoci klientům v nesnázích. Mám jemný hlas, asi proto údajný odborník racionálně dospěl k bleskovému závěru, že jsem nějaká infantilní slečna blízko nesvéprávnosti, a má tedy “mužné” právo mě okřikovat, např. že nesmím mít telefon na hlasitý projev, protože tím ho ruším, a když jsem se omluvila (waw!), posílen přidal na hlase a přes svou problematickou artikulaci na mě hulákal, že věci nerozumím, že jsem iracionální, že už má na mě jen dvě minuty a dál že bude mluvit jen s odborníkem. Snad ve Web4 Y mají tuhle exotiku nahranou. Pro zkvalitňování služeb, pochopitelně.

Já prostá, právě čerstvě inspirovaná tímhle hulvátem z Web4 Y jsem svou bezmocnost a ukřivděnost patřičně poctivě vyplakala ze sebe ven, samozřejmě bez směřování mé bolesti na toho tam ve WEB4 Y, a tak se v mém nitru zase rozlilo měkko, laskavo a bílo. Jakoby se vrátilo Slunce, ačkoli byla noc. Navrácená čilost mého málo racionálního mozku mě nezklamala, hned mi přihrála vzpomínku na neracionální slova mladého vědce, pana Cedrica Villani, vyznamenaného právě Fieldsovou medailí za matematiku pro rok 2017, na slova, která tento obdivuhodný člověk pronesl na ČT 24, dne 29.4.2017: “ Lidský mozek není stavěný na pochopení matematiky, ale na porozumění jazykům a příběhům. S naším mozkem musíme být spokojeni, protože nás dostal hodně daleko. Je to zvláštní mozek, co v hlavách máme. On vůbec nefunguje jako počítač, je to velmi emocionální mozek, dominují mu vášně a pocity, ale je úžasné, jakou má hloubku, to, že nám umožňuje nalézat věci, které nás ani nenapadly… Lidé mají o matematice takové představy, že jsou to logické výpočetní operace. Ale my nepočítáme, my hledáme správnou úvahu, hádáme, typujeme, hledáme nějakou harmonii v tom, jak věci vypadají, hledáme analogie, ty jsou velmi důležité… Že všechno je to o konceptech… jako být právníkem, či detektivem. Proč máme rádi inspektora Colomba ? Tady jde zejména o ty dvě stránky, jak Colombo uvažuje. Colomba máme rádi, protože Colombo má nejdřív skvělou intuici, má cit pro situaci a pak mu věci do sebe logicky správně zapadají, teprve pak zapojí logické uvažování. A přesně tak to děláme i v matematice, logické uvažování v matematice je až ta poslední část. My matematici se nejdřív spoléháme na intuici, odhadujeme, snažíme se to najít … úvaha a postup je daleko důležitější než číselně správný výsledek…”

Mělo by vypadat logicky, použít slova vzácného vědce vedle matematiků i pro ostatní odbornosti a odborníky, včetně právníků a detektivů a včetně těch, co se v Indii nechají za své trapézy věšet na ocelové háky a konečně i těch ze světa IT, třeba z Web4 Y. Ráda bych také věřila, že se ta slova o prioritách citu, vášní, intuice a analogií hodí kromě našich lidských mozků na všechny a všechno, co našimi mozky vnímáme, včetně způsobu přesunu exotické rostliny z Austrálie k nám. Matematika je přece přírodní věda. Cítím to tak, a dovoluji si představovat možnou podobu těch australských opeřenců, kteří se za letu přímo nad naší hrušní v Horní Dolní pootevřou a vypouštějí dolů exotická semena. Prostě.

A tak jsem si svou analogií vzpomněla na mou účast na Business Breakfast s eurokomisařkou Věrou Jourovou, když avizované téma o genderové rovnováze v byznysu, o kvótách a spravedlnosti, mi připadalo blízké. Na této snídani jsem se pokusila příkladmo nastínit “život v praxi", kdy soudy často rozhodují jako stroje o strojích, někteří “odsouzení” pak mohou soudní rozhodnutí oficiálně nerespektovat, policie proti patologicky jednajícím jedincům alibisticky nezasahuje, stále více civilizovaných evropských lidí žije ovládáno strachem, zlostí a závistí a při tom na planetě Zemi každý měsíc zemře téměř milion lidí hladem, za stejný čas se dalších asi sedm milionů lidí narodí a bílá lidská rasa vymírá. Patří opravdu mladé matky v Evropě do “procesu byznysu” , abychom “vyrovnali diverzifikaci” ? Řeší takovou situaci snaha Bruselu vpravit do systémů civilizované Evropy právě “genderové kvóty” ? Nechtěly by mladé bílé ženy raději v bezpečí rodit děti a přirozeně se s nimi radovat doma alespoň v počátku jejich života ? Decentně, ale rychle mě vyvedli z omylu, problém prý nelze pojímat tak “široce”, je to “složitější”. Moderátor Železný mě opravil, že na slovní spojení “bílá lidská rasa” by on byl opatrný a dodal sám o sobě, že to proto, že on je hyperkorektní. Mně (veskrze exoticky a neodborně) připadá pan Jakub Železný více samolibý, než hyperkorektní, ale o to nejde. Paní eurokomisařka situaci zachránila, řekla, že ona na "bílé lidské rase" nic nekorektního nevidí a uzavřela, že v mnou popsaných situacích se asi jedná o “chybu systému”. A pak jsme si zase všichni jako “důležité tváře” spokojeně zatleskali, protože my to děláme správně, sedíme na správných židlích a spokojeně vykazujeme nějakou činnost za určitý obnos peněz.

O tom, jak prostě nebo exoticky při tom našem dělání využíváme naše lidské mozky snad stihneme popřemýšlet včas. K eliminaci “chyb systému” a pro zkvalitňování služeb, pochopitelně. Do té doby já zas na skok uteču z velkoměsta projít se trávou a při tom přeji i Vám tuhle exoticky prostou radost ze života.

Viktorka Automediace®, 11.10.2017