Jak z toho ven?

JAK Z TOHO VEN? JEDNODUŠE. DOVNITŘ!

Výňatek z knihy  "ZPOVĚĎ ADVOKÁTKY… že všechno je správně ?”

Ačkoli je historicky doložitelným faktem, že se v současnosti na Zemi  odehrává nejméně fyzického násilí, co lidstvo pamatuje, přesto vnímáme, že žjeme v šílené době.
Ani jako advokát nemohu namítnout nic proti slovům Jaroslava Duška   slyšeným v Českém rozhlase 2, dne 27. 1. 2015: „Vytvořili jsme sami sobě svět, ve kterém se nevyznáme. Už ani pracovníci finančního úřadu se nevyznají v nových zákonech. Člen Nejvyššího soudu do novin řekne,  že zákony jsou tak složité, že se v nich nevyznají ani soudci. Takže tady se   někdo zbláznil, psychicky pomátl. Naše společnost má výhodu, nemusíme improvizovat, na všechno máme pokyny, vyhlášky, zákony a jejich následné novely. Ato, i když se ukáže, že nám život spíše komplikují, nepochybujeme, neptáme se, vykonáváme. Přestáváme být bdělí.“

Nějak se nehodí znepokojovat se veřejně dostupnými statistickými údaji, že na naší planetě každý měsíc více než 1 milion lidí zemře hladem a naproti tomu za stejný čas vydají jen USA přes 20 miliard dolarů na léčbu obezity. Nehodí se znepokojovat se skutečností, že podle posledních údajů OSN téměř 1 miliarda lidí nemá ani přístup k pitné vodě a množství energie spotřebované z neobnovitelných zdrojů neustále roste, stejně jako neustále rostou astronomické částky vydávané ve světě na zdravotnictví, vzdělání a vojenský průmysl.
Nejen internet zveřejňuje statistické údaje, že každý měsíc přibude na planetě Zemi asi 7 milionů lidí, ale jen za měsíc leden 2015, podobně jako v každém dalším z měsíců minulých, zmizelo asi 500 tisíc hektarů lesů, za každý měsíc zmizelo téměř 800 tisíc hektarů zemědělské půdy a každý měsíc přibyl na Zemi 1 milion hektarů pouští.
Podle odhadů bude v roce 2030 muset polovina lidstva na Zemi čelit nedostatku vody a lidé budou požadovat o 40 % více vody, než bude k dispozici. Při tom se za jediný měsíc roku 2015 na světě prodalo přes 40 milionů počítačů.

Bez reakcí na globální oteplování se pyšní největší a neustále rostoucí spotřebou pitné vody a energií na každého člověka země vrcholu lidského luxusu a bohatství, Spojené arabské emiráty. 
Světové statistiky odhadují, že přibližně polovina veškerého světového bohatství je ovládaná jediným procentem ze všech lidí na Zemi.

Ti skutečně kompetentní zjevně nic měnit nechtějí.

Časopis FORBES nedávno zveřejnil pořadí čtyřiceti nejúspěšnějších lidí v Česku a také citoval jednoho z nich, že byznys je válka a kdo nechce válčit, ať do toho nechodí. Někteří sociologové dávno před masakrem v pařížské redakci humoristického časopisu upozorňovali, že lidstvo čeká střet civilizací. Ačkoli cizinec přijíždějící do Spojených arabských emirátů za prací musí mít uzavřenou pracovní smlouvu a musí před vstupem do země podepsat prohlášení, že bude dodržovat zákony této islámské země, vlády „našeho“ světa rozpačitě přešlapují.
V Británii již lze v souladu se zákonem počít dítě ze tří rodičů. Atakdále atakdále.

Obecný názor, že lidstvo na Zemi spěje svou cestou k vlastnímu zániku, je stále častěji zveřejňován a argumentačně odůvodňován už i v seriozních a vědeckých publikacích.

Ruku na srdce, opravdu chceme v takovém světě patřit k těm nejúspěšnějším?
Chceme v takové světové roztříštěnosti patřit mezi ty nejbohatší? 
Můžeme si ještě důvodně myslet, že úspěch člověka spočívá v jeho rychlosti a ovládání většího třeba i jen obchodního prostoru kolem sebe? Že úspěch člověka je měřitelný čísly, jak je rychlý, co všechno stihl, kolik prodal, jak výhodně koupil, kolik má v bance a na kolik se odhaduje jeho majetek?

Je zvykem, že si lidé přejí „hlavně zdraví“. Ale jak k němu přijdeme, když koupit se nedá? Už dávno tušíme, že pro udržení zdraví nepotřebuje lidský organismus polykat žádné produkty farmaceutických gigantů. Stačí zdravě žít. Ale jak žít zdravě, když dýcháme nečistý vzduch, nemáme pramenitou vodu, jíme umělé a vadné výrobky, které už dávno nejsou prostým jídlem a myslíme pod neustálým tlakem? Jak můžeme žít zdravě, když tohle všechno nezdravé ke všemu ještě učíme naše děti? 
Nehleďme na problémy a pojďme se bavit, zábava je ke koupi ! Ale můžeme si opravdu koupit radost? Nejen tu okamžitou, která se následně zase v amplitudě propadá do smutku a nenaplnění, a vede k touze koupit radost ještě větší a tak i dražší. Lhostejno, zda platíme nedostatkem času pro sebe, nebo penězi. Když peníze nemáme, zaplatíme rovnou zdravím, nebo svým životem. Nelze si totiž koupit radost, která trvá.

A tak se vyčerpaní hroutíme do depresí (z latinského „dé“ – příčinné z čeho, za co, pro co a „pressus“ – tlak, tisknutí, zadržování, svírání). Tlakem, tisknutím, zadržováním a svíráním se tak vyčerpáváme, až se hroutíme a spirála našeho života se přirozeně zase stáčí k nemoci a pak si přejeme „hlavně zdraví“. Ale to se nedá ani dohonit, ani koupit. Znovu je tu spirála a kruh.

Teprve tehdy, když se (zásahem osudu, nemoci nebo jinak) dávka naší bolesti dovrší, začínáme si uvědomovat, že zdravé může být jen takové tělo, v němž dlí šťastná duše. Vnímáme, že je stále těžší žít radostný život s prostou úctou k němu a tak se zpomalujeme, nebo jsme chorobou zastaveni a ptáme se: Lze z toho šílenství ještě vyváznout ve zdraví? A pokud ano, jak? 
Pokud člověka při jeho neustálém bojování dřív neskolí smrtelná choroba buněčného těla, „musí bojovat“ se svou psychikou, aby nezešílel. Můžete brát vážně zprávy o tom, jak je potřeba v politickém i osobním boji neustávat, protože na světě je zase špatně to a to, je tu nežádoucí zlo a strach z něj. 
Je jen na nás, jak se vyrovnáme s tím, že ačkoli to nechceme a nepozorujeme, i v nejintimnějších chvílích našich životů nás doprovází nejrůznější zařízení IT a biometrická měření. A když jsme přece jen ještě zdraví a šťastní, musíme se dozvědět, že je po ruce aspoň hrozba chřipky a nabízí se očkování. A jestli se nebojíme chřipky, tak pozor, odborníci varují, že hrozí ledovka a sněhové jazyky. 
A v létě zase vedra. 
A pak také infikovaná klíšťata.
A v parcích vodou uvolněné padající stromy.
A volně pobíhající psi.
A nejrůznější paraziti.
Atakdále atakdále.

Zkrátka nebezpečí přírody, přirozenosti, svobody, nezávislosti, radosti.

Sdělovací prostředky se jeví, jakoby to myslely s námi dobře, chtějí nás upozornit, varovat a pomoci nás přesvědčit, že je třeba být rychlejší a odolnější. Musíme pochopit, že nemůžeme být schopni žít jen tak, bez závislosti na lidech, penězích a výrobcích.
Je třeba prodat a vydělat. Ekonomika musí růst. 
Není žádoucí, aby člověk mohl vnímat své jednání, myšlení, cítění. 
Je třeba se zaměřit na věci. Raději mít než být.

O vývoji lidské řeči pojednávají různé vědecké disciplíny. 
Říkají, že přírodní národy, zejména Indiáni, jejichž šišinka mozková nebyla nezdravým životem kalcifikovaná, a tak žili přirozeně v naprosté komunikační propojenosti nejen s přírodou, ale také v telepatické propojenosti lidí mezi sebou, že tyto přírodní národy založili svou řeč na slovesech. Potřebovali komunikovat o tom, co cítí, myslí, co dělají. 
V dnešní době je samozřejmostí sestavovat celé věty bez sloves, pouze z podstatných jmen. Je to prý rychlejší, přesnější, úspornější a pohodlnější. Každý rozumí: Kafe? Rohlíků? Co Vánoce? Jak prázdniny? Totálka. Pohoda.

Nežijeme cítění, myšlení a konání. Žijeme věci a stavy.
Mentální a zejména emoční pohyb je stlačen.
Lidé jsou unavení, už nemají sílu ani číst, natož mluvit.

Život může být i zábavná hra, ovšem jen když na ni máme sílu.
Veřejnosti se nenabízí návod, jak rozpoznat pravdu, jak zjistit, která z miliard často i protichůdných informací zveřejněných nejrůznějšími způsoby, především na internetu, je správná a pravdivá. Stejně, jako když v důsledku vlastní zkušenosti přestaneme věřit svému lékaři, stejně, jako když nás zklame obchodní partner, rozčílí nedbalý podřízený nebo podle nás neskutečně tupý šéf, stejně, jako když se cítíme zraněni nebo podvedeni svými nejbližšími… rozhodnutí, co bude dál, je jen na nás. Můžeme se snažit. Snažit se věřit tomu, že zmatek a strach není šířen vědomě a cíleně, že my dokážeme nežít terorismus každodenního života. Snažení ale nestačí a nevydrží. Stále je třeba se něčeho bát nebo alespoň obávat, aby bylo proti čemu bojovat, aby bylo o co usilovat. To dáš ! Je třeba jít svižně dopředu, vítězit a dávat i brát si víc, jinak se systém zhroutí. Ti slabší, kteří se nechtějí drát vpřed, musí být alespoň silně racionální, ostražití a tvrdí, byznys je přece válka, tak aby vydrželi. Musí bedlivě sledovat soupeře a hrozící nebezpečí kolem sebe a nepřipustit je k sobě.

Tlačit, tisknout, zadržovat a svírat, třeba i očekávat nové technologie, hlavně ale necítit. Ani radost ani bolest. Chovat se adekvátně.
Směřovat k depresi.

Pod statisticky vyjádřeným nárůstem shora zmíněných údajů nemůže jakýkoliv „zevní“ přístup člověka k životu skončit jinak, než psychickou poruchou. Spotřeba psychofarmak i v naší malé zemi stoupá přímo závratně. Deprese, stejně jako nejrůznější závislosti na nikotinu, alkoholu, drogách, hrách atp., nejsou ničím jiným, než různě intenzivně projevovaná touha jedince utéct z toho všeho pryč, mimo vnímané okolí. 

Přesto se ukazuje, že to všechno je správně. 
Všechno totiž můžeme využít pro vlastní vnitřní růst ...

Konec výňatku z knihy Marie Voříšek: “Zpověď advokátky… že všechno je správně ?”